Jediná civilizace, která systematicky vystupovala proti otroctví, byla západní křesťanská civilizace. Zatímco arabští otrokáři vozili z Afriky otroky po milionech, vyslala britská vláda válečné lodě do Atlantiku s cílem zastavit obchod s otroky.
Lidská společnost, velká světová náboženství, filozofové a myslitelé přijímali otroctví jako běžnou součást řádu světa. Ojedinělé morální apely o 'nepřirozenosti‘ otroctví neměly žádný praktický dopad. Až naše civilizace našla vůli a prostředky se mu efektivně postavit.
Muslim nesmí zotročit muslima, zní jedno z velmi respektovaných pravidel islámu. Když ale chybí otroci, obezlička se najde. Třeba jako ve Střední Asii v 16.-18. století, kde uzbečtí Sunnité prohlásili perské Šíity za odpadlíky islámu, aby si zajistili přísun nových otroků.
Pod obchodem s africkými otroky si každý vybaví transatlantický obchod s otroky organizovaný Evropany. Ve skutečnosti arabsko-muslimský obchod s africkým otroky dosáhl mnohem větších rozměrů, jak dobou trvání, tak počtem obětí.
Armády vytvořené primárně z otroků se staly jedinečným rysem islámské společnosti. Mamelukové a Janičáři pomohli islámu k vojenské převaze a expanzi. Ti druzí pak přispěli i k jeho porážce.
Jedním ze smutných paradoxů lidské historie je, že humanitární reformy, které přinesl islám, vyústily v obrovský rozvoj obchodu s otroky uvnitř islámské říše, a ještě více mimo ni.
Antické otroctví vrcholilo stejně jako celá antická civilizace ve starověkém Řecku a Římě. Vlastnit otroky bylo takovou samozřejmostí, že ti, kteří si je nemohli dovolit, byli považováni za naprosté chudáky. Asi jako dnes, když nemáte na vlastní auto.
Nejstarší písemné památky lidstva popisují otroctví jako samozřejmou věc běžnou již tisíce let. Součástí kulturního dědictví Sumeru, Babylonu či starověkého Egypta bylo i formální a právní vymezení institutu otroctví.
Otroctví se nezávisle vyvinulo také v indiánských říších předkolumbovské Ameriky. Masové rituální oběti otroků v říši Aztéků svým rozsahem a krutostí nemají obdoby.
Maorové, původní obyvatelé Nového Zélandu, od nepaměti vzájemně bojovali v kmenových válkách a zotročování poražených bylo pevnou součástí jejich zvyků. Přesto se příběh zotročení a následné genocidy lidu Moriori z Chathamských ostrovů vymyká z obvyklého rámce.
